V úvodu bych chtěla zdůraznit, že postavy, které zde vystupují, nejsou mé, ale pouze vypůjčené od autorky Vampire Knight, Matsuri Hino.
Yaoi – párování muž/muž; „slash“; „AU“ - (pokud nemáte rádi, prosím nečtěte)
+18 - sexuální scény, téma krevní chtíč skrz celý příběh. Násilí minimum, možná drobně dál v příběhu.
Psáno pro všechny fandy Yaoi.
Důležité info k postavám: Kaname je upír, Zero člověk.

KAPITOLA 8 – Bílé horko
Šel pomalu s lehce svěšenou hlavou a ručníkem okolo krku. Ještě stále cítil dotek těch měkkých, poddajných rtů na svých. A naprosto jasně vnímal jeho přítomnost těsně vedle sebe. Nedokázal ani protestovat, když jej Kaname políbil. On vlastně neudělal vůbec nic. Jen tam stál a snažil se setřást ten již známý pocit vzrušení, který se ho zmocňoval. A zároveň se snažil vybavit si, o co se vlastně vsadili.
Zero vedl Kanameho do parní komory. Kaname chtěl původně do sauny, ale Zero mu to rozmluvil, že tam bude spousta lidí. Skutečný důvod ovšem byl, že Zero doufal, že v parní komoře na sebe navzájem neuvidí a tak si snad Kaname nevšimne, jak nervózní je.
Když Zero otevřel dveře parní komory, vyvalil se oblak páry. Uhodilo do nich vlhké horko a na chvíli jim vzalo dech. Rychle popostrčil Kanameho dovnitř a zavřel za sebou. Jak předpokládal, bylo tu naprosto bílo a nebylo nic vidět. ‚Díky bohu,‘ oddechl si.
„To je skvělé Zero, nikdo tu není,“ uslyšel Kanameho hlas těsně vedle sebe.
„Vážně?“ zeptal se nedůvěřivě Zero a popošel pár kroků dopředu, kde tušil začátek vykachlíkovaných stupňů jednotlivých teras. Sklonil se a zašátral opatrně před sebe. Narazil na nejnižší stupeň první z teras a rychle vyšplhal nahoru. Stáhl si ručník, aby jej položil pod sebe, než si sedne. A v tu chvíli se dotkl rukou něčí nohy.
„Ah, omlouvám se,“ zamumlal a chtěl se posunout zpět dolů. ‚Pak že tu nikdo není, že, Kaname?‘ pomyslel si posměšně. Ale někdo jej chytil za ruku, ve které držel ručník.
„To je v pořádku Zero,“ uslyšel tichý Kanameho smích. „To jsem jen já. Klidně pojď ke mně, mně to nevadí“.
Kaname sice v té páře také nic neviděl, ale jasně slyšel Zerův dech i tep srdce. Mohl cítit jeho emoce, které se prudce změnily, jakmile jej v bazénu políbil. On nepotřeboval Zera vidět, aby dokázal odhadnout kde právě je nebo co s největší pravděpodobností udělá.
„Aa, to je fajn, Kaname,“ lehce vyděšeně ze sebe soukal Zero. „Jak jsi říkal, jsme tu sami, takže je tu dost místa,“ snažil se uvolnit ruku z Kanameho sevření.
„Jsem rád, že jsem vyhrál tu sázku,“ ozval se náhle Kaname. „Pro dnešní večer jsi můj, vzpomínáš Zero?“ pokračoval mile, ale rozhodně.
„Prohrál jsem, ale pokud vím, vsadili jsme se jen o to, že dnešní večer strávím s tebou. A ne, že budu dělat všechno, co chceš,“ podrážděně vyhrkl Zero.
„Ano, mimo jiné,“ souhlasil Kaname a v jeho hlase se nedal přeslechnout pobavený tón, který použil. „A taky jsi souhlasil, že ode mě přijmeš vše, co ti dám,“ pokračoval a zadržoval smích, když si živě představil, jak se teď asi Zero tváří.
„Ggrrr,“ ulevil si Zero vztekle, ale přestal škubat rukou.
„A co má být?“ odsekl. „Nic jsi mi ještě nenabídl“.
„Jak to, že ne?“ hrál Kaname udiveného. „Právě teď jsem ti nabídl místo. Přímo tady u mě a ty ho musíš přijmout. Je to tak, Zero?“ Už nedokázal zdusit smích.
Chvíli bylo ticho, ve kterém se Zero v duchu proklínal. Kaname slyšel, jak se Zero prudce nadechl a vydechl. Pustil jeho ruku, kterou až doteď držel a čekal, co jeho nerozhodný společník udělá.
Zero si otřel čelo ručníkem. Byli tu jen chvilku, ale on už se cítil, jako by byl v peci. Zdálo se, že odradit Kanameho od sauny nebyl zase až tak dobrý nápad. Ale prohrál sázku, takže se nedá nic dělat.
Pomalu se znovu natáhl a odhadoval, kde asi tak končí Kanameho nohy, aby si dal ručník za ně. Rozložil ho na terase a posadil se. V příští vteřině se mu kolem hrudi a pasu pevně omotaly ruce a stáhly ho ke Kanamemu.
„Uwa!“ vykřikl Zero, když se snažil získat zpět rovnováhu, kterou tím nečekaným pohybem ztratil. Rozhodil ruce a pokoušel se něčeho zachytit. Jednou se praštil o zeď a druhá dopadla na Kanameho stehno. Na chvíli se zarazil a pak ji rychle stáhl pryč. Vzápětí přistál zády přitisknut ke Kanameho mokré hrudi. Ztuhnul.
„Proč tak daleko Zero?“ ušklíbl se potměšile Kaname, když Zero zalapal po dechu. Pohodlně se opřel o zeď a uveleboval se do polo lehu se Zerem na své hrudi.
‚Proč mi tohle dělá?‘ pomyslel si Zero nešťastně a okamžitě se začal vrtět.
„Není to pohodlné?“ roztáhl Kaname nohy lehce pokrčené v kolenou o něco víc a vytáhl si Zera nahoru. Na bradě ucítil Zerovy vlasy. „Je to lepší?“ zavrněl. Jeho ruce přejely zvolna po Zerově těle a objaly mu ramena.
Zlehka položil tvář na Zerovy vlasy a vdechoval jeho jedinečnou vůni. Ah, jak moc se na tuto chvíli těšil. Až se jej bude moci znovu dotknout, obejmout jej a možná i líbat. Až znovu ucítit to horké, pevné tělo na svém a uslyší jeho vzrušený hlas. Až se Zero nebude bránit a začne polibky vracet. Až zasténá rozkoší…
„Zero,“ předl spokojeně a třel si o něj mazlivě svou tvář. Zlehka stáhl nohy k sobě a přitiskl je k Zerovým. Pomalu je o Zerovy otíral a vychutnával ten příjemný pocit.
„Kaname -“ zazněl Zerův rozpačitý hlas. Cítil a vnímal velmi ostře cokoliv, co Kaname udělal. Každý dotyk, každý pohyb. Jeho vzrušení rostlo každou vteřinou. Už začínal jasně chápat, co bylo ukryto v Kanameho slovech, když se vsadili. Trochu ho šokovalo, že mu to vlastně vůbec nevadí. Ale jeho nejistota jak by měl teď zareagovat, se zvětšila.
Kanameho tělo bylo horké a vlhké od páry všude kolem. Jeho zrychlený dech cítil Zero na uchu. Jemné ruce jej pevně objímaly a tření Kanameho stehen o jeho jen urychlilo Zerovo narůstající vzrušení. Opřel si třesoucí se ruce o kachlíky, na kterých seděli.
„Ššš, uvolni se Zero,“ šeptal konejšivě Kaname. „Všechno je v pohodě.“
Zero otočil tvář za tím uklidňujícím hlasem. Kanameho rty mu sjely po tváři, ale on ani nepomyslel na to, že by se odvrátil. Místo toho v očekávání zadržel dech. Měkké, hladové rty se přitiskly na jeho a on okamžitě odpověděl. Hlavou mu bleskly vzpomínky na jejich setkání v Kanameho pokoji. Kdyby to šlo, zrudl by ještě víc, než už byl, ale zároveň se jej zmocnila touha udělat to znovu.
Kaname neváhal, když k němu Zero otočil tvář a zkusmo vyhledal jeho rty. Byl mile překvapen vstřícností, kterou po pravdě nečekal. Zlehka jej líbal a škádlil špičkou jazyka. Pak mezi ty růžové rtíky jazyk vtlačil a dožadoval se vstupu. Zerovy rty se lehce rozevřely a on nabídl Kanamemu svá ústa. Jejich jazyky se o sebe hadovitě otřely a oni potěšeně vychutnávali vzájemnou chuť lehce smíchanou s kapičkami vody, které se jim srážely na rtech.
Hluboký sten vyšel skoro současně od obou z nich. Kanameho prsty se začaly zvědavě pohybovat po Zerově těle. Nejprve několikrát přejely po Zerových klíčních kostech, než sjely dolů k drobným bradavkám. Lehkými, krouživými pohyby je laskaly a třely a byly odměněny dalšími vzrušenými vzdechy, které rezonovaly Kanamemu v ústech. Povzbuzen touto reakcí pokračoval Kaname dál a sjel na Zerovo pevné břicho. Zlehka po něm přejel nehty a cítil, jak se Zero prohnul a přitiskl se pevněji k jeho rtům. Posunul ruku ještě níž, až na Zerův podbřišek a prsty se dotkl okraje Zerových lehce zvednutých plavek. Věděl o Zerově vzrušení, mohl ho cítit ve vzduchu okolo nich. Té specifické vůně se nedalo nevšimnout.
Mazlivě přejel dlaní po jeho vzdutých plavkách. Zero tlumeně vykřikl a přerušil polibek. Odvrátil se na opačnou stranu, než byl Kaname a nejistě se opřel dlaněmi o kachličky. Hlava se mu mírně točila z nedostatku vzduchu z polibku a z té horké páry všude kolem. Vše, co Kaname až doteď udělal, jen zvýšilo jeho chtíč. Jeho tělo okamžitě reagovalo na sebemenší podnět, který ze strany Kanameho přišel. Slyšel jeho zrychlený dech a cítil, jak se ty zvědavé ruce znovu pohnuly. V tu samou chvíli, kdy Kamane znovu a silněji přejel přes jeho mužství, mu zároveň stiskl druhou rukou i bradavku a rty se chtivě přisál na jeho krk. Zero vydal něco mezi stenem a zaúpěním a pevně stiskl Kanameho stehna. Jeho boky se samy od sebe nadzvedly a dožadovaly se dalšího doteku.
Kaname toho bleskově využil a stáhl Zerovi plavky. Pak si otočil Zerovu tvář znovu k sobě. Jeho rty s přidušeným vrčením našly Zerovy a okamžitě si je chtivě vzaly. Jedna z těch štíhlých, pevných paží se přesunula k jeho pasu a hrubě jej přitiskla proti čekajícímu tělu za ním. Zero ve spodní části zad jasně cítil Kanameho tvrdost.
Kaname se pevněji zapřel nohama o kachlíky a začal se o Zera třít ve stejném rytmu, v jakém hladil jeho mužství. Slastně zasténal. Jeho prsty se pevně sevřely okolo Zerova vzrušení. Hlasitý výkřik plný potěšení byl ztlumen Kanameho ústy a o zbytek se postarala pára. Jejich sténání se smísilo a Kanameho pohyby se staly naléhavější.
Zero zvedl ruku a zamotal ji do vlhkých, tmavých vlasů. S pocitem, že asi omdlí si Kanameho k sobě nejprve silně přitiskl a pak jej jemně oddálil pryč. S kňouravým vzdechem přerušil polibek a lapal po dechu.
„Mah, Kaname,“ zamumlal.
„Co se děje?“ vydechl Kaname trochu přidušeně, ale své pohyby nepřerušil. Cítil, jak se Zerovo tělo chvěje a to jej ještě víc vzrušovalo.
„Točí se mi hlava, počkej chvíli.“ Zerův hlas byl zastřený, lehce nezřetelný, ale s jasným chtíčem v něm.
Kaname se spokojeně usmál. Jeho pohyby zjemnily a zpomalily.
„Chceš si na chvíli lehnout?“ zašeptal mu svůdně do ucha.
„To by bylo fajn,“ odpověděl Zero bezelstně.
Kaname byl rád, že jej Zero nemůže vidět. Nedokázal skrýt svůj chtíč v očích, ani dravý výraz ve tváři. Kdyby jej Zero viděl, asi by se vyděsil. Ale on si nemohl pomoci.
‚Ah bože, dnes Zero, dnes tě ochutnám,‘ běželo mu hlavou ‚dnes mi dáš další část sebe sama.‘
Kanameho hrdlem stoupalo nárokující si, majetnické vrčení a cítil, jak se mu prodlužují tesáky. Naposledy přejel chtivě rukama přes celé Zerovo tělo a pak jej jemně nadzvedl.
„Pojď níž, bude tam trochu chladněji,“ našeptával a opatrně jej stahoval dolů.
„Co takhle chladnější sprchu, Kaname?“ zeptal se Zero nevinně. „Je přímo tady, vzadu…“
Kaname měl pocit, že dnešek je jeden z jeho šťastných dnů. Nebo spíše večerů. Sprcha? A se Zerem? Co víc si přát?
„No proč ne?“
Zero se tápavě vydal po mokrých kachlících ke sprše a vedl Kanameho za sebou. ‚Bude to trochu šok,‘ ušklíbl se, ‚ale aspoň se proberu. A Kaname taky.‘
Rukou šátral před sebou, až nahmatal tlačítko. Přitáhl si Kanameho blíž k sobě, ale tak, aby se jejich těla nedotýkala a stejně jako Kaname jeho, jej objal. Pak stiskl spínač a pustil sprchu.
„Gyyyaaahhhhhh!!!!“ ozvalo se vzápětí, jakmile se ledová voda dotkla Kanameho horké kůže. Instinktivně uskočil a strhl Zera sebou. Jeho objetí se zpevnilo. Přirazil Zera zády ke zdi. Tato chvilková ledová sprcha jej naprosto překvapila, ale také přidala další páru. V uších mu zněl Zerův hlasitý, pobavený smích.
Kaname se zašklebil. Slyšet Zera takto se smát byla nádhera. A jak už si všiml, byla to velká vzácnost.
‚Hm, tebe nelze podceňovat, viď?‘ pomyslel si Kaname pomstychtivě. Ale nahlas našpuleně zasyčel: „Tak tohle byl podraz, Zero.“
Zerův smích zesílil.
„Zdá se, že už se cítíš lépě.“ Kanameho hluboký hlas náhle zdrsněl. Jeho ruce sjely na Zerův zadek a on si přitiskl Zerovy boky chtivě proti svým. Jejich stále vzrušená mužství se o sebe znovu začala třít.
„Nah!!“ vykřikl Zero naprosto nepřipraven na jakýkoliv Kanameho útok. Jeho nehty se zaryly Kanamemu do ramen.
„Kana – hmmp…!!“ nedokončil nikdy Zero, co chtěl říct. Kaname ho hrubě přerušil, když zaútočil na jeho rty a tvrdě a rychle si nárokoval Zerova ústa. Nevynechal jediné místečko, kterého by se mohl dotknout a zcela je ovládl. Kanameho boky se nepřestávaly hýbat a jeho tělo se vilně vlnilo přes Zerovo.
Zero měl v jednu chvíli dojem, že cítí Knameho ruce současně na několika místech. Jeho vzrušení se Kanameho třením a doteky vrátilo rychle do bodu, kde bylo před sprchou a jeho mysl se začínala znovu mlžit.
Náhle Kaname jejich hluboký polibek přerušil a sjel Zerovi na krk. Olizoval kapičky vody vysrážené na jeho kůži a jemně jej okusoval. Zero natočil hlavu, a odhalil svůj krk víc, aby měl Kaname lepší přístup. Tělem mu proběhlo nezvyklé mravenčení a on se lehce otřásl.
„Grrhh..“ Hluboké, samovolné zavrčení vyšlo z Kamaneho hrdla. Oddálil své boky a uvolnil tím tlak na Zerově vzrušení, aby jej vzápětí vzal do ruky a pevně stiskl. Druhou mu střídavě přejížděl po zádech a zadku.
„Kaname!“ otřásl se Zero pod jeho laskáním.
Kaname rytmicky hladil jeho mužství. Jakmile jeho jazyk dorazil k Zerově bradavce a olízl ji, přejel palcem po špičce Zerova vzrušení a začal ji v kruzích jemně mnout.
„Nah, po – počkej, Kaname,“ zasténal Zero a cítil, jak se mu nohy začínají třást čím dál tím víc.
Ale Kaname pokračoval ve svém útoku bez přestání dál. Nasál Zerovu bradavku a užíval si třesu jeho těla i křečovitě zarytých prstů na svých ramenech. Sjel rty po Zerově těle až k jeho podbřišku a jeho jazyk za sebou zanechával žhavou, tepající stopu. Palec na vrcholu Zerova vzrušení se zaměřil na štěrbinku a jemně přes ni přejel. S uspokojením z ní Kaname cítil vytékat hustou tekutinu. Klekl si na kachlíky a pevně sevřel jednou rukou Zerovy boky. Jeho rty něžně políbili špičku a jazyk nedočkavě přejel přes štěrbinku. Zerovo tělo se násilně otřáslo. Kaname pokračoval ve svém laskání a olízl v kruhu několikrát za sebou špičku Zerova vzrušení. Poté sjel jazykem po celé jeho délce až ke kořeni a jeho ruka začala laskat Zerův šourek.
„Mmhhh…!“ Zero pevně sevřel prsty v Kanameho vlasech. Nebyl si jistý, kolik ještě vydrží. Cítil, jakoby měl nohy ze želé.
Kaname dával smyslné polibky po celé délce Zerova vzrušení zpět až ke špičce. Tam se na okamžik zastavil a pak bez varování vzal Zera hluboko do svých horkých úst.
„Aaahhh!!“ chraplavý výkřik proťal páru. „Kan – hah!“
Aniž by Kaname přerušil pohyby svých rtů a jazyka, ruka laskající Zerův šourek se posunula na vnitřní stranu jeho stehna. Lehce přes něj přejížděl nehty a následně jemně masíroval.
Místnost byla plná sténání a vzdechů. Zerovo vzrušení bylo v nových výškách. Pocit z Kanameho dovedných úst předčil jeho nejdivočejší sny. S pevně zavřenýma očima se snažil udržet na nohách.
Kaname propustil Zera ze svých rtů a přesunul se k citlivé pokožce na vnitřní straně stehna. Ruka, která ji zde původně laskala, se přesunula výš a nahradila Kanameho ústa. Špičky jeho tesáků, teď již plně vzbuzených, se opíraly o spodní ret a bolestně pulzovaly. Silou vůle se snažil držet pokušení, zarýt je do Zerova těla. Místo toho, ve snaze se ovládnout, povrchově poranil jemnou kůži a okamžitě přitiskl rty na ránu. Jeho sliny obsahující látky tlumící bolest se okamžitě postaraly o vymazání jakéhokoliv pocitu bolesti nebo nepohodlí. Chtivě sál kapičky karmínové, opojně vonící tekutiny. Jazyk neustále přejížděl tam a zpět a stíral veškerý nektar, aby nic z něj nemohlo uniknout. Kanameho oči se slastně zavřely a skryly jasně rudé zorničky.
„Kaname… Nnnn… Už dost…,“ fňukal Zero a kolena se mu nejistě podlomila. Stisk Kanameho ruky na Zerově boku se okamžitě zpevnil. Rty opustily škrábane který již nekrvácel a vrátily se zpět k jeho vzrušení.
„Ah, Zero, jsi tak sladký, tak horký...“ Kanameho jazyk znovu obkroužil špičku a slízl tu hustou tekutinu. Zerovo hlasité sténání jej nenechalo na pochybách, že vyvrcholení je už blízko.
„Nech mě ochutnat tvou bílou vášeň, Zero,“ zašeptal chraplavě Kaname. Vzápětí jeho rty pevně objaly Zerovo vzrušení a sjely od špičku až po kořen. Vzal jej opět tak hluboko do svých úst, jak jen mohl. Začal rytmicky pohybovat hlavou nahoru a dolů a sát.
Zero skoro křičel. Jeho vzdechy se změnily na hlasité sténání propletené s výkřiky blaženosti. Jeho boky vyrazily podvědomě dopředu a prsty zamotané v Kanameho vlasech ho stáhly tvrdě proti nim. Kaname zavrčel hluboko v krku a hrubě chytil Zera za boky. Jeho pohyby se zrychlily a sání zvýšilo.
„Kan-name!“
„Nhah! Bože!!“
„Kaname!!... Ahh!!... Nnhhhaahh!!!!“křičel nekontrolovatelně Zero, jak se vlna rozžhavené extáze z uvolnění hnala přes jeho tělo a on prudce vystříkl svou horkou vášeň do Kanameho úst. Jeho tělo se otřásalo v křečích z toho šíleného, neuvěřitelného orgasmu. Nemohl popadnout dech a s rozmazanou vizí pomalu sklouzával po zdi dolů.
Kaname Zera pevně objal a přitiskl si jej k sobě. Společně se snažili uklidnit křeče a třes, který ovládl Zerovo tělo. Se zavřenýma očima Kaname v mysli znovu vychutnával Zerův křik a chuť jeho vášně. On chtivě spolykal vše, co mu Zero dal a olízl i tu poslední kapičku, než Zera propustil ze svých šikovných úst.
Třes pomalu ustával a Zerovo vědomí se vracelo zpět k normálu. Cítil Kanameho pevné objetí i uklidňující hlazení. Zvedl hlavu z jeho ramene a konečky prstů se dotkl Kanameho tváře.
„Kanameee…,“ spíše jen vydechnutí splynulo ze Zerových rtů, než jej začal líbat.
Kaname překvapeně otevřel oči, ale okamžitě začal Zerovi jeho polibky vracet. Po chvíli Zero líbání přerušil a znovu si položil hlavu na jeho rameno. Cítil se tak příjemně unavený, ale –
„Kaname?“ ozval se nesměle.
„Mmmm?“ Kaname znovu začal Zera hladit a snažil se mu dát co největší pocit pohodlí.
„Ty… Ty ještě…,“ mumlal Zero v rozpacích. „Co bys chtěl, abych udělal?“ vysoukal ze sebe nakonec.
Kaname se nejprve zarazil a pak se ušklíbnul, když si domyslel, o čem že to Zero mluví.
„To je v pořádku Zero, nemusíš dělat nic. Až příště,“ předl mazlivě a už se na to příště těšil. Příště bude Zero konečně jeho. Příště nezůstane žádný kousíček Zerova těla bez jeho doteku. Příště uvidí Zerovo nádherné tělo naprosto jasně, protože příště už nebude žádná pára. Kaname si olízl rty a políbil Zera do vlasů.
‚Protože příště Zero, příště si tě vezmu.‘