Chrám Matky boží v Paříži se hněvá, rudé plameny ze střechy sálají. Dým zahaluje modrou slunečnou oblohu. Lidé pláčou, naříkají, jejich symbol se obrací v prach. Mezi naříkající v ulicích se proplétá rudovlasá dívka. Modré oči posmutnělé, tělo bez duše, mající jediný cíl. Notre-Dame.


Má láska, má touha. Proč ji ničíš Bože? Já vím, nežila jsem podle Tvých představ, na scestí a temných cest osudu už jsem stála mnohokrát. Pouze z nich zbyl zvířecí bud. Ale když se najdu cestu cest u stěn chrámu Notre-Dame, mou lásku k Tobě, zničíš ji.